Jednou ze základních lidských potřeb pro spokojené a zdravé žití je čistota. S problematikou hygieny se naše civilizace potýká již od dob Babylóňanů a starověkého Egypta, kde se objevují první zmínky v oblasti péči o tělo. Staří Řekové a Římané pak dokonce povýšili osobní hygienu na společenskou záležitost v podobě lázní. Jaké prostředky se však k hygieně těla užívaly v dobách minulých a jak se liší od těch dnešních? A co péče o vlasy? Kdy a jak se objevil první šampon?   To vše se dozvíte v následujících řádcích.

„Moderní“ mýdlo oslavilo 200leté výročí, Egypťané ho dělali z tuku a soli

Hygiena těla provází člověka už od dob Babylóňanů a starého Egypta. Odtud také pochází první zmínky o mýdle v souvislosti s očistou těla, do té doby se používalo zejména na čištění šatů či nádobí. Egypťané vyráběli mýdlo pomocí směsi zvířecích nebo rostlinných tuků se solí. Teprve až ve starém Římě se však výroba mýdla skutečně rozmohla a rozšířila i do dalších států. Do dokonalosti ji pak dotáhli Arabové, kteří kromě klasických směsí vyráběli také parfémované a barevné varianty. Arabské mýdlo se tak stalo důležitým vývozním artiklem. Toto umění výroby mýdel pak od Arabů postupně převzaly evropské státy, třeba tehdejší Španělsko nebo Francie. A dařilo se. Důkazem může být i fakt, že se takzvané marseillské mýdlo těší velké popularitě i v dnešní době. Moderní verze však vznikla ještě později. Mýdlo tak, jak ho známe dnes, vzniklo v roce 1806, kdy William Colgate založil v New Yorku výrobnu mýdla. V českých zemích v 19. století zásobovala obyvatelstvo mýdlem rodina Schichtových, která vybudovala továrnu na výrobu ve Střekově u Ústí nad Labem. Mýdlo hraje nezastupitelnou roli i v dnešní době, přestože ho v péči o tělo v mnohých případech nahrazují sprchové gely.